Předsudky a stereotypní pohlížení většinové společnosti na lidi určitých skupin se odrážejí mj. v paušalizujícím přístupu pronajímatelů bytů k zájemcům o pronájem. V České republice jsou jako nepřijatelní nájemci nejčastěji vnímáni lidé romského původu. Pronajímatelům a realitním kancelářím stačí vědomí, že zájemce o byt je Rom, a rovnou jej odmítnou, nebo jen přislíbí zájemce kontaktovat, aniž by to měli vážně v úmyslu. V nabídkách realitních kanceláří se lze setkat také s diskriminačním omezením pronájmu slovy „cizí národnost ne“.

 

Řada zájemců o pronájem bytu přitom zdaleka nenaplňuje negativní představy spojované obecně s Romy. Jedná se o lidi, kteří i u předchozích pronajímatelů řádně plnili veškeré povinnosti nájemce a kteří mohou doložit, že nájemné a další platby byly v pořádku hrazeny. Bohužel i tito čelí mnoha odmítnutím jen pro svůj původ. RK a pronajímatelé na nic víc, než je romský původ zájemce, zpravidla nehledí a nezabývají se tím, jaký zájemce ve skutečnosti je a jakým by byl nájemcem. „Když se zamyslím nad tím, proč jsem v hledání bydlení ještě neuspěla, i když nájem můžeme platit, jsem zaměstnaná, děti už nejsou malé, takže nehrozí ani křik atd., vychází z toho, že je to opravdu kvůli tomu, jak vypadám, že jsem Romka. A z chování makléřů je to znát.“, poznamenává ke svému více než ročnímu hledání pronájmu paní Renata z Brna.

 

„Důsledky jsou takové, že rodiny jsou nuceny bydlet v bytě u rodičů, byty jsou přeplněné a lidé se nedostanou z tzv. sociálně vyloučených lokalit.“, načíná výčet dopadů odmítavého přístupu k lidem romského původu Markéta Klečková, terénní sociální pracovnice organizace IQ Roma servis poskytující podporu lidem v sociálně tíživé situaci v Jihomoravském kraji. Praktická nedostupnost nájemního bydlení u soukromých pronajímatelů se odráží i v tom, že lidé spoléhají spíše na možnost získání obecního bytu, na který se ovšem i přes sociální důvody žadatele čeká zpravidla několik let. V mnoha případech jsou bohužel odkázáni na další alternativní formy bydlení. Ať už jde o předražené ubytovny, do kapes jejichž provozovatelů pak směřují sociální dávky, nebo o azylové domy s omezenou kapacitou, které zpravidla znamenají nutnost rozdělení rodiny, jelikož většina poskytuje ubytování pouze pro matky s dětmi.
Na druhou stranu se najdou soukromí pronajímatelé, kteří ochotně lidem romského původu bydlení poskytnou. Jenže mezi těmi není nouze o takové, kteří spíše hodlají zneužít situace jinde odmítaných rodin. Jsou si vědomi, že takoví nájemci nemají jinou možnost bydlení a že se nedokáží účinně bránit a uplatňovat svá práva. A tak nejsou výjimkou rodiny bydlící v předražených a nekvalitních bytech, kterým pronajímatel libovolně účtuje přemrštěné částky za služby a které žijí ve stálých obavách z možnosti svévolného vystěhování.

 

Diskriminace v oblasti bydlení nepředstavuje jen zásah do osobnostních práv odmítaných osob, ale má značný vliv na celkovou situaci znevýhodněné skupiny lidí. A to dokonce mezigeneračně. Praktická nemožnost rodiny získat vhodnější bydlení a setrvávání v přeplněném nebo zdraví ohrožujícím bytě omezuje mj. možnosti dětí připravovat se do školy či trávit volný čas a dospívajících osamostatnit se a nést dále odpovědnost za vlastní život. Situace má samozřejmě i řadu systémových dopadů a nese s sebou nároky na sociální a hospodářskou politiku státu.

 

 

Předsudky zakořeněné v české společnosti se bohužel mohou projevit i poté, co se romské rodině podaří pronajmout si byt. Může narazit na nevraživost ze strany sousedů, a to aniž by k ní zadala důvod. Rozhodně ale není na místě, aby proto rodina nebo pronajímatel rezignovali a nájemní vztah (předem) vzdali. Negativní pocity sousedů a jejich strach z neznámého lze rozptýlit při vzájemném seznámení se. A pak i čas zpravidla sousedům ukáže, že se mýlili.

 

Pokud se nezmění náš přístup k lidem, kteří čelí mnoha předsudkům, a stále se budeme zaštiťovat obecně sdílenými předsudky nebo zobecňovanými případy, situace se nezmění. Lidé romského původu budou stále v podstatných oblastech lidského života omezováni a nezískají příležitost žít běžným životem a ostatní se budou utvrzovat ve svém přesvědčení a krátkozrakém jednání. Přitom ke změně situace stačí, abychom každý změnili svůj přístup, ať už vystupujeme sami za sebe, za realitní kancelář nebo třeba za orgány veřejné správy.